Noc byla příšerná. Do deště se mi nechtělo, ale na verandě cizí chaty jsem se bál. Stále jsem si sice opakoval, že nedělám nic špatného, jen se schovávám, ale nepomáhalo to. Těsně před rozedněním naštěstí pršet přestalo a já přelezl plot dřív, než k hradu přišli první lidi. Hromadu vajglů jsem si vzal s sebou.
Proč Žizníkov a ne Žízníkov? Kdo je Chot? Kde pěstovali pastiňák? Dali Ploučnici jméno šneci? Bude Čtyřlístek? Kolik Oskarů posbírá film o konci Usáma bin Ládina?
Pekly se pod Houskou housky? Kolik se vyrábělo v Horní Polici polic? Kde ležely Blížebydly? Co nám pomůže přežít Babovřesky? Radúza, Hradišťan, Nopoď a Květy.
Vysadila mě na náměstí ve Stráži. Říkala, že se chvíli zdrží a já se klidně můžu najíst. Zalezl jsem do pajzlíku, kde kromě jídla a pití nabízeli taky bedny plný jablek nebo spodní prádlo. Guláš se šesti a jedno pivo mi ale udělaly radost v břichu.
Probudil jsem se a zjistil, co jsem zapomněl: hajzlpapír. Vysoukal jsem se ze spacáku pokrytého rosou a jen ve slipech a tričku vystartoval mokrou trávou k nejbližšímu stromu. Vůbec nevím, jak to lidi řešili před vynalezením papíru. Lopuch nikde, o větvičce jehličnanu jako v tom filmu jsem ani nepřemýšlel. Všude jen kapradiny. Nakonec jsem doskákal zpět k batohu a vytrhl několik...
Další z procházek českolipských turistů patřila nedalekému Pihelu. Sešlo se nás v sobotu 9. únorapřed Lídlempatnáct a vyrazili jsme po modré k severu. Před několik lety modře značená trasa vedla odlišně, pod západní stranou Špičáku.
Nahrávají na radnici jednání na magnetofon? Změny ve výborech. Budou jezdit centrem České Lípy kamiony? Kudy? Taky byste chtěli na své podnikaní dostat čtvrtinu peněz od města? Do muzea na Valentýna za polovic, v sobotu zadarmo. Vyberte si.
Už i mně po minulém díle došlo, že hledat stopy undergroundu na začátku sedmdesátých let a v České Lípě bude skoro nemožné. Normalizační politici donutili část muzikantů k emigraci, část zahnali do barů a pomocí přehrávek jim nadiktovali, co budou hrát.
Kamenné varhany na Práchni u Kamenického Šenova jsem viděl mnohokrát a soudě dle starších diskuzí jsou památkou obecně známou nejen z klasické pohádky Pyšná princezna. Viděl jsem v neděli jiné, podobné, také parádní a určitě ne tak známé.
Legendární Liberecká výšina se první únorovou sobotu po 15 letech znovu slavnostně otevřela. Nahlédnout po více jak deseti letech do romantického hrádku v lese nad libereckými Lidovými sady a užít si program pro celou rodinu, si nenechaly ujít tisíce lidí.
Tak dlouho jsem se válel na pláži u rybníka, až jsem usnul. Po probděný noci to nebyl zas až takovej problém. Tolik snů se mi nezdálo sto let. Nejdřív jsem stavěl barák. Vyplázl jsem snad tři mega, zadlužil se do konce života a pustil se do stavby. Když už jsem byl skoro hotovej, došlo mi, že stejně jen doma poslouchám, jak se se mnou rozvede, takže budování rodinného hnízda je celý k prdu...
Minule jsem se rozvášnil tak, až jsem si vysloužil pár anonymů. Dnes začínám deník psát s představou, že se na politiku vykašlu, ale moc tomu nevěřím. Dvakrát jsem byl v kině a přečetl jsem dvě knížky, o kterých prohodím aspoň pár slov.
Minulý rok se ke mně donesla zpráva, že se v Lípě chystá setkání muzikantů. Bohužel jsem byl zrovna na cestách. Jeho hlavním pořadatelem byl Milan Suchý, a tak jsem si řekl, že je nejvyšší čas ho navštívit.
Usínal jsem snad tři hodiny, převaloval se ve spacáku. K hlavě jsem si dal nůž, přestože jsem netušil, k čemu by mi byl. Ať už by se něco dělo nebo ne. V polospánku jsem vnímal každý šustnutí, každý zavytí psa dole ve vesnici. Hlavou se mi motaly články o nějaký vlčí smečce žijící v nedalekém Německu, co jsem nedávno četl. Kurva, který další divoký zvířata můžou na...