Je nutno říct, že s tanečními plesy se za poslední dva roky roztrhl pytel. Vlastně to odstartoval i konec loňské zimy, myslím, že to byl začátek února 22, kdy se začala rušit opatření omezující vstup na hromadné akce. Povedené březnové akce se pak protáhly do dalších měsíců. Kdo se chtěl po co-vidové „hibernaci“ bavit, tak si vyrazil protáhnout údy a poslechnout kvalitní hudbu. Letošní taneční sezóna je pak na Českolipsku vskutku nabitá, co víkend, to několik plesů, na které je však třeba mít rezervaci dopředu, protože jinak místa prostě nejsou. Důkazem byl reprezentační ples města, který se letos konal už v lednu, ale byl prakticky vyprodán ihned v den vyhlášení. V Mimoni došlo k podobné věci u Skautského plesu, který se udál v KD Ralsko v sobotu 11.2., avšak byl taktéž beznadějně vyprodán už od prosince minulého roku.
Ačkoliv jsme vstupenky do Mimoně nesehnali, chtěli jsme si s manželkou přesto ve stejný den zatancovat, a tak jsme vyrazili na reprezentační ples soukromé MŠ Kvítko, která prý letos oslavila 30let fungování. I když jsem uvedenou školu neznal, byl jsem zvědav na nějaké reálie spojené s touto školou, protože 30let je bezesporu slušná doba pro vzdělávací instituci. Mínusem byl náš lehce pozdní příchod, takže netuším, jestli došlo vůbec k původně avizovanému předtančení z renomované taneční školy Enliven. Nicméně v půl deváté už v sále KD Crystal příjemně hrálo trio Pegas a několik párů se ladně otáčelo na tanečním parketu. Musím zde ihned zdůraznit, že vizuální zážitek byl tím nejlepším na celé kulturní akci: svítivé květiny, které měnily své barvy po celou dobu večera, byly pastvou pro oči. Přinášely tu správnou harmonii něčeho, co roste a vzkvétá. I tak asi funguje zmiňovaná škola. Snad mi to třeba potvrdí některý z žáků uvedené školy, budu moc rád za reakci.
Dost možná že jsme přišli i o nějaký úvodní projev. První tři hodiny večera však patřily vyloženě hudebnímu vzpomínání na dřívější léta. Ze začátku hrál Pegas vyloženě pomalé songy, takové ty slowrocky, rumby; v prvním mezibloku, kdy Pegas odpočíval, pak ve výběru muziky dostal slovo Petr Němec, který celou akci zároveň zvučil. Nejdříve sáhl do repertoáru 60.-70. let, kdy naši scénu opanovaly Bacily s Vaškem Neckářem anebo Helena Vondráčková. Pro starší generaci diváků určitě pravá nefalšovaná nostalgie, pro mladší ročníky retro, se kterým je třeba se při podobných akcích vyrovnat. A nemyslím to špatně. Dramaturgie večera se pak odehrávala ve stejném duchu, nejdříve blok Pegasu, a pak zase music box od Petra Němce. Výběr skladeb ale gradoval k tomu lepšímu a svižnějšímu. Pegas vystřihl skvělý cover Drive Me Crazy, pak zahrál několik příjemných džajvových skladeb a dokázal zpracovat i Xindla X, na kterého se dala skočit i polka. Petr Němec zařadil Abbu i Whitney Houston. Gipsy Kings nebo Madonnu? Proč ne…svěží nálada rozhodně před 23. hodinou začala stoupat. Pegas totiž bravurně zahráli miraiovský šlágr Když nemůžeš, tak přidej víc. Tenhle hit dokáže nakopnout energii každé akce a nejinak tomu bylo i zde.
Kvítkovský ples určitě potěšil všechny, co měli s děním školy co do činění, pro mne jako nezávislého návštěvníka spontánních kulturních akcí byla první polovina atmosférou taková nemastná neslaná. Postupem času jsem si mohl vychutnat některé evergreeny díky příjemnému tanečnímu duchu, který se v jinak poloprázdném sále nenásilně a harmonicky vytvořil. Celá akce by si však přece jen zasloužila větší účast. A určitě to nebylo tím, že v Mimoni se konal ve stejné době ples tamních skautů anebo že v hudebním klubu U Bílého černocha o patro výš probíhal Soul and Funk večer. Přesto jsme si pěkně zatančili, a o to dnes při podobných akcích jde především. Kdo zůstal přes půlnoc, může pokračovat v komentáři níže!