Třetí mimoňský Jarofest: v pekelném vedru vládli OSLIZ a PERTHO

Verze pro tisk |

Již potřetí se ve venkovním areálu restaurace U Jelena v Mimoni konal hudební festival (nejen) českolipských rockových skupin. Ve srovnání s loňským zebavým průvanem však letos počasí před letním slunovratem otočilo o 360 stupňů, takže když člověk vkročil na zahrádku a neschoval se okamžitě pod obrovité slunečníky, za chvíli vedrem těžce lapal po dechu.

Popolední výheň však nemohla vadit první skupině NESAHAT, která svou půlhodinku v dusivém „stanovém bunkru“ odvážně začala už ve čtvrt na tři. Místní vokální matadorka Hanka Bretšnajdrová, kterou zřejmě budou zasvěcení znát mj. ze starší českolipské kapely Positive, se ve své nové akvizici spojila s bývalými členy legendárních thrasherů Torax a Nabeton, se kterými aktuálně dává dohromady zajímavý alternativní materiál. Kapele se sice nepodařilo ze známých lock-downových důvodů vystoupit na loňském rockáči v mimoňském kině, jejich první letošní live vystoupení však ukázalo velmi silný potenciál. Nesahat předvedli nádherným způsobem coververzi projektu Tomahawk, kterou určitě ocenili milovníci kultovních Faith No More! Škoda, že skupina dosud nemá žádný webový záznam, který by mohla propagovat. Podle posledních zpráv ale Hanka a spol. pilně zkouší a budou snad moci opět místnímu publiku představit čerstvé skladby ještě letos několikrát. To druhý interpret, českolipská punková (už skoro) legenda ROPUCHA začala po třetí hodině do lehce navyšujícího se počtu návštěvníků pouštět své syrové punkové pecky, které prokládala i skočným ska, možná proto, aby trochu zvedla náladu vůči ubíjejícímu žhnoucímu počasí. To často zahnalo diváky do chladivých interiérů staré restaurace, ale „ropušácké hity“ z alba Svět je pořád stejně krutej měly dostatečně pestrou zvukovou šťávu, aby pravověrné rockfandy vytáhly opět ven.

Další trojlístek kapel přijel z větší dálky, ale dokázal, jak zajímavý kreativní punk a crossover se již roky v Liberci a okolí hraje. PROZATÍMNÍ ŘEŠENÍ z Českého Dubu se už účastnili loňského ročníku, a i letos zde opět zopakovali veselé písně z dema Prostě jen. Další dvě kapely působí na regionální scéně už přes 20 let, přesto pro ně Mimoň nebyla malá. Zatímco punkrockoví CHVOSTOSKOK jsou plodní studiovci se 4 nahrávkami v posledních 10 letech, crossoveroví KOHOUT PLAŠÍ SMRT se mohou dokonce pyšnit vlastní knihou. A ačkoli nevydali nic nového v posledních letech – poslední rozverný singl V rámci dobra byl nahrán v roce 2018 -, naživo s nadšením předvedli tresť ze svých prvních alb včetně debutu Hužva, který letos slaví 10leté výročí.

Pekelné vedro pominulo až k osmé hodině, kdy se na scénu dostali OSLIZ z Mimoně. Už jsem je viděl několikrát, ale to, co U Jelena letos předvedli, překonalo vše slyšené. I když si možná škarohlídi stěžovali na zvukové detaily, kapela měla od začátku svůj osobitý mocný sound a s drajvem, který jako by nakumulovali ze statického lock-downu, se s ničím nemazlili. Pálili do davu jednu peckou za druhou, letitými songy jako Anarchie, Válka nebo Fuck-off benga rozparádili všechny přítomné, kteří skoro zapomněli na poslední zbytky únavy. A že hráli snad hodinu? To opravdu nikomu nevadilo, ba naopak. Možná, že člověk ztratil pojem o čase, který se rozplynul v nadupané smršti hard punkové energie. Pro mě bezpochyby první vrchol večera. Osliz přidali několik prověřených šlágrů jako Zkurvená neděle nebo Všechno je v pohodě, přičemž v několika pasážích zazněl nezvyklý deathový vokál, čímž bylo dokonáno.

Chvíli to téměř vypadalo jako by ukradli čas pomyslné hlavní hvězdě celého večera, českolipské crossoverové legendě PERTHO. Ta mohla začít až před půl desátou, ale nakonec to vůbec nevadilo. Jejich dlouhé zvučení se totiž vyplatilo. Lehce sofistikovaný a osobitý metalcore, ke kterému se kapela vyvíjí z hlubokého thrashcoreového groovingu z období půlky 90. lety a boomu kapel Sepultura či Soulfly, slibuje velké očekávání. Pertho samozřejmě hráli své známé kousky jako Sibyla nebo Bossou ze stejnojmenné druhé desky, ale i nové písně, které nabídly silnou progresivitu. Třetí album je prý podle baskytaristy Rendy na spadnutí a mělo by se dočkat světla světa ještě letos.

Třetí mimoňský Jarofest rozhodně nezklamal, ba naopak. Nabídl po roce více než důstojné pokračování crossoverového festivalu, který si sám tvoří vlastní tradici. To se odrazilo i na velmi slušné účasti, při večerním setu po osmé hodině už bylo možné napočítat i více než stovku po syrové hudbě bažících duší.

alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru