Letní pohlazení akustickou harfou v mimoňském muzeu

Verze pro tisk |

Harfa je mocný strunný nástroj, který dokáže navodit nezaměnitelné okamžiky. Tohle jsem si v plné míře uvědomil při kouzelném koncertě v intimním prostředí mimoňského muzea, kam se hrstka nadšených diváků skryla před letním žárem v poslední červnovou neděli. Na závěr Dnů města totiž Kultura Mimoň připravila odpolední vystoupení přední české harfistky Kataríny Ševčíkové.

Ta v šarmantních tyrkysových šatech vstoupila do přízemí muzea těsně před pátou a zahájila své více než hodinové vystoupení několika známými skladbami z klasické hudby, které ihned upředly výjimečnou atmosféru. Z nejznámějších autorů přehrála mj. vybrané Händelovy party, Bachovo Solfegietto a rovněž Turecký pochod od Mozarta. Katarína je bezesporu špičková umělkyně, která nenechá nikoho na pochybách, že své umění zvládá mistrně. Hrát na harfu začala už ve svých 14 letech, kdy ji tento královský nástroj učaroval při vstupu na hudební konzervatoř v Žilině. Nejen o tom vyprávěla v pauzách mezi hudebními pasážemi, které člověka často odnášely do jiného časoprostoru. Jak sama později uvedla, harfa má blahodárné účinky na lidský organismus a možná to byl právě tento léčivý dotek, který jí přivedl k cestě profesionální harfistky. Její hra byla neuvěřitelně precizní, a i když jsem si v několika okamžicích myslel, že jde o přehmat, ihned mě zpět vyhnala do emočních výšin novou variabilitou prstokladu. Nebylo to však žádné klidné přemítání, ale dynamická hra obou rukou, jejichž prsty se doplňovaly a vytvářely dohromady skutečně kouzelné melodie. 

Harfa značky Salvi, kterou Katarína disponuje, byla skvostně nazvučená a jelikož se akustika v daném místě opravdu povedla, po zvukové stránce byl zážitek opravdu intenzivní. Někdy si člověk připadal v renesančním zámku, později v barokním opojení, možná ale nejvíce putoval keltskou krajinou. Dobové přesahy byly evidentní, ale díky vhodně zvolené dramaturgii působily zcela plynule. V dalších pauzách pak příjemně představila typy harf, pohovořila o výrobě a také o výuce hry na harfu. Historický exkurz k původu nástroje v dávných období starého Egypta, jeho nejvěrnějším keltským kořenům v Evropě, si získal silnou pozornost mimoňského obecenstva, a to především po vysvětlení techniky sedmipedálové moderní harfy. 47strunná harfa Salvi, kterou Katarína autenticky popisovala před sebou, působila velmi impozantně.

Katarína nehrála pouze klasiku či známé autory české scény, i když tóny Jiřího Maláska byly ihned poznatelné a moc potěšily; její repertoár však sahá i hlouběji do studnice filmové hudby. Ačkoli nehrála Ennia Morriconeho, kterého najdeme na výběrovém CD jejích zpracování filmových skladatelů, s noblesou sobě vlastní rozprostřela do libozvučných nálad jiná díla. Jedním z vrcholů koncertu byl rozhodně ikonický motiv Comptine d´un autre été od Yanna Tiersena z kultovní francouzské komedie Amélie z Montmartru. Ač jde o modernější dílo, má již dneska tento hudební skvost své zastoupení v mnoha interpretacích, a to nejen pianových. Právě harfa v tomto akustickém pojetí mi při vystoupení Kataríny připadala jako magická ozvěna klavíru. Možná že to bylo právě tou vyhraností autorky anebo prostě jejím založením experimentovat či si upravit aranže ve vlastním duchu. Jako bych zaslechl svobodného ducha dvorního klavíristy progrockových Dream Theater Jordana Rudesse anebo řeckého multiinstrumentalisty Yanniho. Toť však jen vzdálená přirovnání svobodomyslné tvorby, která nemá hranic v jakémkoli žánrovém ranku.

Prstoklad hry Kataríny byl neuvěřitelný, plynul jako vodopád, který nezadržitelně padá do magických zurčivých tónů. Filmové melodie vystřídalo nejen osobité flamenco v autorčině původní Fantazii pro harfu, ale umná harfistka přidala i vlastní aranže ve skladbách, které zhmotnila na svém dva roky starém albu Diamond. Jak sama Katarína říká: Hudba je jedním z nejkrásnějších a nejnádhernějších darů božích. Noty oživují slova. Hudba zahání duchu smutek, je nejlepší útěchou pro zarmoucené lidi, jí se srdce uspokojí, občerství a osvěží.

Něco na léčivých účincích akustické harfy musí být, protože když jsme s chotí opouštěli sál muzea, cítili jsme se vskutku velmi příjemně a na tváři nám zářil úsměv. Jako by nás pohladila léčivá energie originální muzikoterapie.

Koncert Kataríny Ševčíkové byl nezapomenutelným zakončením Dnů města Mimoně 2021.

alt
alt
alt
alt
alt
Nahoru